Od ledna tohoto roku platí nový zákon o odpadech. Obce mohou na prvních 200 kg odpadu na občana požádat o slevu na skládkovacím poplatku. Za skládkování dalších kilogramů navíc už budou platit zvýšenou cenu. Mají proto daleko vyšší motivaci monitorovat vyprodukovaný odpad. A je zde ještě další důvod: aby neplatily poplatky za někoho jiného. Nový zákon k tomu totiž poskytuje prostor.  

V polovině prosince loňského roku přijalo Ministerstvo životního prostředí nový zákon o odpadech. Kromě detailů uplatnění výše zmíněné slevy na poplatcích, obsahuje dvě novinky:

1. Mění se vztah poplatníka a plátce poplatků za ukládání odpadu.
2. Obec platí poplatky za ukládání odpadu na skládku u komunálního odpadu bez ohledu na to, kdo je jeho majitelem v okamžiku předání na skládku.  

První novinkou je změna vztahu poplatníka (obce) a plátce poplatků (skládka). Skládkovací poplatek platí vždy obec. Skládka je povinna tento poplatek vybírat a předávat Státnímu fondu životního prostředí. Ten z něj 80 % odvádí obci, na jejímž katastru skládka leží.

Poplatníkem, tedy tím, na kom skládka vymáhá peníze v případě, že je neodvede svozovka, je obec. Obec ručí za to, že bude platit skládce skládkovací poplatek. Může to dělat systémem nalej-vylej. Zaplatí svozové firmě, ta je předá skládce. Tato úprava byla zvolena tak, aby ve finále mohly obce ukládat odpady ve sníženém poplatku v rámci tzv. slevy.

Svozovky musí určovat původce svezeného odpadu a jeho množství. Dělají to však podle vlastních rozpadových klíčů. A ne vždy je to pro obce výhodné

Metodický pokyn také říká, že by mělo dojít k rozdělení komunálního odpadu v rámci každého jednotlivého svozu. V případě, že svozová firma předává v jedné dodávce komunální odpad od více obcí, musí provozovatele skládky informovat o hmotnosti odpadu každé jednotlivé obce. To znamená, že jak ten, kdo řídí skládku, tak obec, musí přesně vědět, kolik má každá obec odpadu. Je to totiž rozhodující jak pro získání slevy z pohledu obce, tak pro skládkaře, který poplatek vybírá.

Představme si, že v listopadu obec překročí limit 200 kg odpadu na občana. V tu chvíli ztratí nárok na slevu na skládkovacím poplatku ve výši 300 Kč za tunu a bude platit jeho celou výši 800 Kč za tunu. Sledování tohoto limitu musí probíhat na obou stranách.

V praxi je podle metodických pokynů dostačující, pokud svozovka předá informace o poměru množství jednotlivých obcí. Stačí tedy, aby podle vlastního klíče určila, kolik odpadu která obec vyprodukovala. Realita obcí je taková, že některé vyprodukují odpadu méně a jiné daleko více. Rozpadový klíč ale většinou zohledňuje jen objemy, případně počet obecních popelnic. Ve finále tak obce, které sváží poloprázdné popelnice s lehkým odpadem zaplatí více na úkor těch, které stejný počet nádob naplní až po okraj těžším odpadem.

Pokud budou v jednom svozu navíc odpady i od dalších původců než jen obcí, například od podnikatelů, musí je svozovka také rozdělit a určit jejich množství. A to se děje opět podle rozpadového klíče, který si firma sama vytvoří. 

Jak mohou obce přesně zjistit množství svého odpadu? Jedině vážením 

Co s tím? Vzhledem k tomu, že se od nového roku na množství vyprodukovaného odpadu váže sleva pro obce, je nezbytné přesně vědět, kolik odpadu obce vyprodukují. A na to existuje jediný systém a sice vážení obecního odpadu, případně dynamické vážení všech popelnic.

Když svozovka, která provádí svoz v obci, svezený odpad neváží, může svozová společnost informace o množství vyprodukovaného odpadu volně ohýbat. 

Data z váhy jsou neměnná. Zamezí manipulaci s informacemi o množství odpadu  

Laicky řečeno, co váha zváží, to se propíše do tabulek. Vážení odpadu samozřejmě není zákonem nařízené, ale díky tomu má obec daleko silnější motiv sledovat svou skutečnou produkci. Navíc je odpovědná za čísla, která vykáže v hlášení prostřednictvím Integrovaného systému plnění ohlašovacích povinností (ISPOP). 

Proč je také dobré vědět, kolik obec vyprodukovala odpadu? Teoreticky se může stát, že drobný podnikatel hlášení ISPOP nedělá, protože má malou produkci odpadu. Má smlouvu se svozovkou, která jeho komunální odpad vyváží. Na základě této smlouvy svozovka vybere skládkovací poplatek od podnikatele v rámci plateb. Na vozech této firmy ale nejsou váhy a tak se obsah jedné podnikatelské popelnice snadno zamíchá do velkého množství obecního odpadu. Množství odpadu včetně skládkovacího poplatku za tento odpad pak svozovka naúčtuje i obci. Svozovka tak za stejný odpad dvakrát vyfakturuje skládkovací poplatek, ale zaplatí ho na skládku jen jednou. Poplatek od podnikatele si pochopitelně nechá, protože ten je vyšší, 800 Kč na tunu odpadu z černé popelnice.

Příklad, který uvádíme, je nekalou praktikou. Netvrdíme, že se to děje nebo bude dít ve velkém. Na základě metodického pokynu však existuje riziko, že by k tomu mohlo, byť i omylem, docházet. A jediným způsobem, jak tomu zamezit a udělat celý proces transparentní, je zavést vážení a identifikaci odpadu. To znamená, že každá obec ví, kolik odpadu v den svozu má a kolik odpadu patří obci a kolik odpadu je od jiných subjektů.